Poprvé jsem si toho všimla asi před dvěma roky. Na jaře,
po oblevě, kousek od Stromovky se houpavě pohyboval pán se
sluchátky (vlastně spíš "hluchátky"…)
na uších, který měl v ruce fukar, a všechno před
sebou se snažil odfouknout kamsi. Kam, to mi dodnes zůstává
skryto, protože po jeho odchodu se závěje písku,
předtím nepravidelně rozmístěné po chodníku,
rovnoměrně rozmístily po celé jeho ploše. Prachu
byla všude spousta a jinak, zdálo se mi, se nic nezměnilo.
Mojí pozornost po následující dva roky
poutalo něco zcela jiného než jsou fukary, a tak mne jen
občas otravovalo poslouchat celý den jakési hučení
u nás na sídlišti, občas jsem si tiše zanadávala
(jak je tomu u nás zvykem) a přála jsem si, aby mi
nepravidelný hluk nevzbudil dítě.
Loni v zimě to bylo obzvlášť pikantní. Byla jsem
v sobotu na návštěvě u tchyně v Boleslavi, a asi v půl
desáté večer (poté co celý týden
padal sníh a nikdo nic neuklízel, a ten večer připadlo
asi 5 cm čerstvého sněhu) se najednou opět ozvaly. Nejdřív
jsem si myslela, že jsou to sněžné skůtry a vytanuly mi
vzpomínky na zimní večery v Rokytnici nad Jizerou, ale
světe div se, nebyly to skútry. Byly to fukary. Dva, a
odklízeli s nimi sníh. Jelikož jsem však právě
uspala dítě po několikahodinovém maratonu, tchyně
(ježto na domácí půdě) se vyřítila ven a
řádění dvou sporadických ukrajinsky mluvících
ovladačů fukarů vykázala na patřičné místo,
a hučení ustalo. Pak už byl slyšet jen padající
sníh.
A tak přišel letošní podzim a moje detailnější
pozorování odklízení spadaného
listí. Uhodli jste, již se neodklízí hráběmi
(nebo spíše by bylo přesnější říci, že se
již neodklízí pouze hráběmi), nýbrž
fukarem. Do našeho atria mezi třemi paneláky naběhli dva
muži s fukary a jeden s hráběmi. A foukali a foukali a
foukali, téměř čtyři dny jim trvalo uklidit listí z
plochy cca 1000 m2. Sledovala jsem je. Nastoupí společně,
jeden odfukuje listí a druhý přifukuje, aby listí
létalo správným směrem. Když se pak jisté
množství listí nafouká na jakési
hromádky na asfalt, nastoupí muž s hráběmi
a odsune listí na ještě větší hromadu, odkud
se nakládá na jakousi modernější obdobu
Multikáry.
Musím říct, že mě naprosto odrovnala nízká
efektivita práce, ten hluk a samozřejmě smrad (omlouvám
se za tento výraz, ale jinak se to říct snad nedá)
z malých (asi dieselových nebo benzinových)
motorků, kterými jsou fukary poháněny. Ten
nepravidelný a uši drásající zvuk dvou
fukarů mi ještě stále zní v uších. Vyrovná
se mu snad jen strunová sekačka, kterou tu pro změnu
používají v létě.
Kolik peněz stojí fukary, spolu s pohonnou hmotou? A kolik
obyčejné hrábě? Proč musíme za každou cenu
modernizovat, přidávat k již tak dosti zatěžujícímu
akustickému smogu velkoměsta další hluky které
jsou tak silné, že pracovníci ovládající
tyto fukary musí nosit ochranná sluchátka aby
nedošlo k poškození jejich sluchu? Navíc nelze
přehlédnout fakt, že při použití fukarů se prach
na ulicích mnohem víc víří, protože
před jejich použitím nelze ulice pokropit, takže je to i
náročnější pro lidi s chorobami dýchacího
ústrojí a samozřejmě pro alergiky. Přemýšlela
jsem tedy dál, co vedlo radnici (nebo technické služby
hl.m.Prahy?) k tomu aby pořídila fukary. Napadlo mě ušetření
lidských zdrojů. Ale sečteme-li náklady na jednoho
člověka s hráběmi a na jednoho člověka s fukarem, včetně
pořizovacích nákladů, životnosti a pohonu pro tento
ďábelský přístroj, myslím, že nemohou
být tak vzdáleny jeden od druhého. Myslím
si, že spíš člověk s hráběmi by finanční
srovnání vyhrál. Napadá mne tedy, že je
asi potřeba méně lidí při práci s fukary
(možná je opravdu poněkud rychlejší práce s
fukarem než práce s hráběmi).
Nelze nezmínit že fukary šetří lidem energii, že
je přeci jen energeticky náročnější odklízet
listí, sníh či špínu z ulic fukarem než všemi
těmi "zastaralými" prostředky. Ale myslím,
že zároveň přispívají k fyzické
zakrnělosti – vždyť takové jednodenní hrabání
vydá za mnoho hodin v posilovně. A ani za to nemusíte
platit (ani těch několik litrů benzinu nemusíte kupovat),
ba co víc, pokud byste byli někým najati, dostali
byste za to dokonce zaplaceno. Dva rizikové faktory práce
s fukarem – nadměrný hluk a práce ve zvýšené
koncentraci škodlivin také při práci se starými
manuálními prostředky odpadají.
A pak mne také napadlo, že je tolik lidí bez práce,
spousta bezdomovců a tolik studentů, kteří by si mohli a
snad i chtěli přivydělat při sezónní brigádě,
takže by žádná organizace nemusela najímat
nějakého toho hrabáče/metaře/odklízeče sněhu
na plný úvazek, ale prostě sezónně by nabídla
brigády. Ušetřili by na zdravotním/sociálním
pojištění tím pádem by hodinová mzda
mohla být trochu vyšší, aby přilákala
dostatečný počet lidí. Pak by se zase našimi městy
rozhostil klid. Otravné vrčení a hučení by
bylo vystřídáno šustivými zvuky odhrabávaného
sněhu, listí a meteného zvlhlého písku a
prachu. Smrad z motorku a nepříjemné víření
všeho možného vzduchem by bylo nahrazeno příjemnou
podzimní vůní tlejícího listí.
Asi jsem staromilec, ale mně by se to prostě líbilo víc.