Reklama
 
Blog | Ludmila Dvořáková (Chábová)

Tak nám zavřeli Vrchlabí

Vrchlabská porodnice - jediná porodnice v České republice, kde se opravdu rodilo přirozeným způsobem - je od 4.12.2006 dočasně zavřená. Vyvrcholením dlouholetého napětí mezi dvěma hlavními lékaři byla výpověď, kterou primář oddělení MUDr.Kavan dal MUDr.Korbelářové, a nato podal výpověď sám. Porodnici tedy pro nedostatek personálu bylo nutné dočasně uzavřít. Je to konec jediné tzv.alternativní porodnice v ČR a co ted budou dělat ženy, které chtějí porodit přirozeně?

Ráda bych nejprve poskytla několik informací těm z vás, kteří nejste s tématikou přirozených porodů příliš obeznámeni. O přirozených porodech se můžete dočíst v literatuře následujících autorů: Frederic Leboyer, Michel Odent, Ina May Gaskin, Ingeborg Stadelman a další, exiustuje také bezpočet internetových stránek na toto téma. Zmiňuji se o tom proto, že v článku často referuji k termínu přirozený porod, ale nijak jej nespecifikuji. Bylo by příliš obsažné se ještě zabývat tímto termínem, i tak je článek delší, než jsem původně předpokládala. Ze stejného důvodu jsem se mnoha tématy v článku nezabývala, ač si myslím, že by to bylo důležité, například neochotu zdravotních pojišťoven podepisovat se soukromými porodními asistentkami smlouvy na primární péči atd. Atd.

A teď už k věci:

Ve Vrchlabí jsem rodila v září 2005 a byl to jeden z nejkrásnějších zážitků v mém životě. Vrchlabské porodnici a všem, kdo tam byli tehdy zaměstnaní moc děkuji, pozitivně jsem vnímala všechny z nich a je pravda, že mi také vždy, pokud to bylo nutné s citem, úsměvem a porozuměním pomohli, ať už fyzicky nebo vlídným slovem. Porodnici jsem si vybrala po zralé úvaze. Argumenty které hovořily pro přirozený porod, a které jsem nastudovala v desítkách českých i cizojazyčných knih, jen podpořily moji původní touhu porodit co nejpřirozeněji a v co nejvíce domácích podmínkách. Vzhledem k osobní historii mám také velmi silnou averzi k nemocnicím. Hledala jsem tedy v Praze porodnici, která přirozené porody podporuje (rozumějte pro které přirozený porod je normálním porodem, nikoli tzv. alternativním a medikalizovaný porod je čímsi, co přichází až pokud všechny přirozené metody selžou). V Praze ale porodnice, ve které bych měla pocit, že jsem doma není, a navíc po prostudování statistik, ohlasů na porody samotné a osobních návštěvách v několika z nich jsem došla k názoru, že velice záleží na tom, kdo má zrovna službu, jestli je to někdo, kdo přirozený porod podporuje nebo někdo, kdo pouze odvádí svou práci a nějak "tu rodičku odrodit musí". Když jsem pak zkoumala kde jinde by se porodit dalo tak, jak jsem si to představovala, vyšla mi porodnice ve Vrchlabí. Jediná, která měla v programu přirozený porod, a ten medikalizovaný v podstatě opravdu pouze na vyjímečné případy. Případy nouze.

Reklama

Nebyla jsem sama. Do Vrchlabí se v posledních letech sjížděly ženy se stejným založením jako já z celé republiky. Penziony v okolí si přišly na své, když většina z nastávajících maminek trávila své poslední dny těhotenství v jeho okolí, neboť to bylo prostě bezpečnější, jednodušší a příjemnější než vidina dlouhé cesty autem během porodních bolestí. Znám ale také ženu, která jela až z Jindřichova Hradce, se zastávkou v Táboře, kde si nechala potvrdit, že je samotný porod ještě daleko, dojela do Vrchlabí a během následujících 7 hodin tam porodila. Cesta z Jindřichova Hradce do Vrchlabí jí trvala přes tři hodiny. A znám i případ, kdy jela paní z Prahy vlakem se svým partnerem, poté co začaly porodní bolesti, v klidu do Vrchlabí dojeli a také až posléze úspěšně porodila. To jsou ale jen výjimky, a nutno také podotknout, že se jednalo o prvorodičky, u kterých porod obvykle trvá mnohem déle. Nicméně jak už jsem řekla, většina maminek se ubytovala v okolí Vrchlabí a do porodnice šla buď po svých (taková procházka v první době porodní je pro porod velice prospěšná, pomáhá totiž miminku sestoupit do porodního kanálu) nebo se do porodnice dopravily jinak.

Důvodů proč rodičkám stálo zato podnikat tzv. porodní turistiku je několik. Postupně uvedu ty nejzásadnější. Příjemné, téměř domácké prostředí a možnost aby partner (a kdokoliv jiný včetně dříve narozených dětí, duly apod.) byl s rodičkou u porodu. Možnost, aby byla celá rodina pohromadě během následujících dní, tak vitálně důležitých pro psychologii celé rodiny. Statut Baby Friendly Hospital (udělovaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO) porodnicím, které dbají o co nejmenší stres dítěte v průběhu i po porodu), úžasné chování personálu, vysoká profesionalita a výlučná podpora přirozeného porodu. Statistiky hovoří jasně. V průvodci porodnic, které vydává společnost pro zdravé rodičovství Aperio jsou údaje o počtu rodiček, procentu císařských řezů, nástřihů a jiných intervencí v průběhu porodu. Vrchlabská porodnice měla nejnižší hodnoty ze všech porodnic v Čechách (viz průvodce). Domnívám se, že je to jasný důkaz, že přirozený porod jako proces funguje, a že pokud se rodičce dá odpovídající prostředí a prostor, není porod patologickou záležitostí, ale jedná se o naprosto fyziologický proces, často srovnávaný třeba s milováním (mnohé ženy při přirozeném porodu prožívají orgasmus). Nutno podotknout, že porodnice ve Vrchlabí si své pacientky pozorně vybírala. Jednalo se převážně o zdravé ženy s fyziologickým, tj. bezproblémovým a přirozeným průběhem těhotenství, které dosáhly 36.týdne těhotenství a více, které během těhotenství neužívaly žádnou medikaci včetně vitamínových preparátů a které byly o přirozeném průběhu porodu odborně poučené (a to buď úžasnou místní porodní asistentkou paní Ivou Konvalinovou, nebo jinou porodní bábou či odpovídajícím kurzem předporodní přípravy). Problémem nebyla ani poloha zadečkem či dvojčata, za předpokladu že se miminkům dařilo dobře, neboť pan primář Kavan je opravdu nadobyčejně zkušený a schopný odborník pro přirozený porod i takovýchto zvláštních případů. Bylo nutné se do Vrchlabí přijet ukázat po dosažení 36. týdne těhotenství, aby se mohli ošetřující lékaři s dotyčnou ženou seznámit a vyloučit případné očividné komplikace. Nechci, aby to vyznělo tak, že ve Vrchlabí ženy s rizikovým těhotenstvím nepřijímali. Jen chci zdůraznit, že takových maminek byla většina, a že i to je jedním z důvodů, proč jsou statistické údaje tak pozitivní.

České ženy, které měly zájem o tzv. alternativní (rozuměj PŘIROZENÝ) porod, nechtěly rodit doma, nechtěly se během porodu o svá práva a práva svého dítěte prát, chtěli mít jistotu blízkosti lékaře a zároveň svobodu porodit v libovolné poloze libovolným způsobem, kdykoliv (a ne pouze tehdy, má-li službu přátelský, rozuměj poučený lékař nebo porodní asistentka) měly tedy jednu jedinou možnost kde porodit. Ve Vrchlabí. V loňském roce této možnosti využilo 621 žen, v roce 2004 445, letošní statistiky zatím bohužel nejsou k dispozici. Jiné možnosti, přes vytrvalou a obdivuhodnou práci mnoha zasvěcených lékařů, porodních asistentek i laiků zatím nejsou.

Dočasné uzavření porodnice je o to pikantnější, že jelikož pan primář a vrchní lékařka, zároveň dva hlavní iniciátoři přirozených porodů právě v této porodnici po výše popsaném duelu odcházejí, vedení vrchlabské nemocnice hledá nového primáře. Bohužel se již nechalo slyšet, že jim záleží pouze na tom, aby to byl fundovaný odborník, ale zda bude či nebude zastáncem přirozených porodů prý není důležité (cituji z dopisu ředitele nemocnice ing.Jana Gavláka "Co se týče odpovědi na množící se otázky další existence přirozeného porodnictví ve Vrchlabí, je to otázka odborná, která bude patřit primáři oddělení a jeho týmu, nikoli managementu nemocnice. Oddělení, které zvyšuje prestiž nemocnice, je vždy managementem vítáno a ceněno. Pravidla poskytování péče však nastaví lékaři, péče musí být poskytována lege artis – v souladu s poznatky moderní medicíny a se standardy a doporučeními odborných společností." Celé znění tohoto dopisu naleznete zde.) Je zvláštní, že pan ředitel zřejmě nevzal v potaz, že většina rodiček, které ve Vrchlabské porodnici rodí nejsou z Vrchlabí a okolí, a že fakt, že porodnice je tak vytížená je možné připsat pouze a právě tomu, že kromě lékařské odbornosti a profesionality lékařů je vyhlášená právě neskrývanou a konstantní podporou přirozených porodů.

Jiné alternativy přirozeného porodu mimo porod doma v ČR nejsou. Porodní domy (které tak skvěle fungují například v Německu, v Rakousku nebo v Japonsku) nejsou v České republice sice zakázané. Bohužel však ještě žádný takový, ve kterém by se dalo přirozeně, a ambulantně porodit není díky státní mašinerii a neskrývaným intrikám gynekologické lobby. Například Porodnímu domu U čápa v Praze sice po třech letech usilovného snažení a neuvěřitelných peripetií byl konečně udělen statut nestátního zdravotnického, nicméně (cituji ze stránek výše zmíněného porodního domu:}"registrace však, co se rozsahu povolené činnosti týče, postrádá důležitý bod: provádění porodů. Společnost částečnou registraci přijímá a žádá pokračovat v řešení úplné registrace." Tyto obstrukce a celou kauzu lze jen těžko pochopit i ve světle statistik perinatální úmrtnosti kojenců (kterou výše zmíněná gynekologická lobby tak ráda operuje). Tvrzení, že velice nízká perinatální úmrtnost v České republice, je možná jen díky porodům v porodnicích neobstojí, ve srovnání například s výše uvedenými třemi zeměmi, v nichž je možná volba jak porodů v nemocnici, v porodním domě i doma viz statistické údaje WHO pro rok 2005.

Potenciálním rodičkám z Vrchlabí, uvědomělým matkám, které chtějí aby se jejich dítě narodilo přirozeným způsobem a aby byl porod krásným a nezapomenutelným zážitkem pro ně pro oba, tedy zbývají pouze dvě možnosti. Rozhodnout se pro porod v některé liberálnější porodnici a doufat, že si tzv. "ustojí" přirozený porod v této instituci (většinou na úkor zpomalení porodu díky psychologickým faktorům ovlivňujícím porod, jakými je stres apod.) nebo porodit doma (samozřejmě pokud možno za asistence zkušené porodní asistentky). Většině porodníků v České republice se otevírá kudla v kapse už jen při slovech přirozený porod, dovedete si tedy asi představit, jakou reakci vyvolává porod doma, ať už s porodní asistentkou nebo bez ní (k takovým případům dochází ovšem jen vzácně). Ostatně z nedávné mediální kampaně odsuzující porody doma za pomoci zkreslených, jednoznačně neobjektivních a většinou pouze částečně pravdivých či přímo nepravdivých faktů tento postoj přímo čiší.

Už jen přirozený porod ve Vrchlabí, natož pak porod doma je v České republice volbou jen pro otrlé. Nejenže matka musí čelit neustálému tlaku neinformované laické i odborné veřejnosti, musí také čelit obviněním, že jí nejde o dítě nýbrž jen o ni samu, že je to vysoce nezodpovědné chování ohrožující život její i jejího dítěte. Často je dokonce informována, že jedná proti zákonu, což je rovněž nepravdivá informace. Pro porod doma se přitom prokazatelně rozhodují ženy s dokončeným středoškolským, většinou však vysokoškolským vzděláním, které jsou velice dobře informované o všech možných komplikacích a které k výběru domácího prostředí dojdou po vyloučení možnosti rodit v jiném, sice z lékařského hlediska bezpečnějším prostředí (rozuměj porodnici), nicméně pro ně a zejména právě pro jejich dítě nepřátelštějším a nehostinějším prostředí.

Existují již důkazy prenatálních psychologů nakolik nás pobyt v děloze a porod ovlivňují na celý život, ale to je téma na další článek, nebudu jej zde rozebírat. Nicméně z jedné německé studie vyplývá, že pokud mají německé rodičky na výběr, překvapivě se nerozhodují pro porod doma (jen asi pětina rodiček), nýbrž pro ambulantní porod ve zdravotnickém zařízení; více než tři pětiny porodů se odehrávají v porodních domech a jen asi jedna pětina žen (včetně rizikových případů těhotenství) rodí v porodnicích. Srovnatelné výsledky v úmrtnosti při porodu v ČR a Německu nelze tedy přičíst lékařsky vedenému porodu v nemocnicích. Tak proč v České republice existovala pouze jedna spolehlivá porodnice, ve které bylo možné rodit přirozeným způsobem a proč ještě stále není možné porodit přirozeně v kterékoliv porodnici, a proč u nás ještě neexistují porodní domy?

Troufám si tvrdit, inspirována slovy jedné z představitelek z Hnutí za aktivní mateřství na nedávné schůzce, že je to právě proto, že porod je tak citlivou záležitostí, a jedinečnou, že není mnoho tzv. "průkopnic", tak neuvěřitelně silných žen, které by místo porodní turistiky podnikly výlet do místní porodnice, ve které by v tak komplexním a intimním momentě, jakým porod dozajista je, byly schopné uhájit si svá práva a práva svého dítěte a v případě, že by se stalo něco, s čím by nebyly spokojené, by byly schopné podat stížnost na příslušná místa. Nebo žen, které by navštívili svého poslance případně senátora nebo zastupitele, gynekologa a dotlačily by je ke změně.

Žen, které by věřily samy sobě. Jak o tom píše pan Marek ve svém článku Zralá žena, nezralá společnost a jiných. Dokud si jako ženy nebudeme věřit, dotud se k nám muži, a tím méně gynekologové a porodníci nebudou chovat odpovídajícím způsobem. Pokud se dál necháme zastrašovat neinformovanými bludy a mužskou silou, nezbude nám nic jiného než rodit v nevyhovujících podmínkách, nebo nekompromisně a za poplatek porodní asistentce, doma. Dokud se totiž jako matky nebudeme informovaně bránit, dokud se nebudeme samy angažovat a nebudeme požadovat jiný přístup našich porodníků, gynekologů a politiků a potažmo celé společnosti, nic se nezmění ani pro další generaci.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama