Výše uvedený článek si můžete přečíst zde.
V odpoledních hodinách, zřejmě díky četným reakcím nespokojené odborné i laické veřejnosti na stránce přibylo oficiální vyjádření místopředsedkyně Unie Porodních Asistentek (UNIPA ) Ivany Königsmarkové k tomuto článku.
Dovolte mi tedy začít rozborem článku od začátku. Fakt, že porod koncem pánevním (KP) je riskantnější než porod hlavičkou je nasnadě. Porodníci často tyto případy řeší rovnou císařským řezem, protože je třeba znát přesné hmaty a techniku porodu KP a ta už se bohužel na školách nevyučuje. Přesto se v porodnicích, porodních domech i doma v Německu, Anglii, Nizozemí i jiných západních zemích tato technika úspěšně používá a i u nás v ČR exstují porodníci, kteří tuto techniku ovládají a preferují přirozený porod (který je bezpečnější a přínosnější jak pro matku, tak i pro dítě) před operativním zákrokem. V porodnici ve Vrchlabí se takto v pořádku narodily desítky dětí, znám i děti, které se narodily koncem pánevním u Apolináře v Praze i jinde.
Ze světových výzkumů vyplývá, že pokud je porodní proces monitorován zdravotníkem (ať už jde o porodní asistentku nebo lékaře) s dostatečnou zkušeností s porodem KP, jedná se sice o složitější porod než u běžné polohy, nicměné není, jak je nepřesně uvedeno v článku, navýsost rizikovou záležitostí. Navíc velice záleží na tom, o jaký typ porodu koncem pánevním se jedná (odborná literatura rozlišuje čtyři základní druhy), na velikosti pánve rodičky, na velikosti dítěte a na tom, zda se porod rozjede spontánně a zda postupuje. U některých typů uložení (nožičkami či kolínky napřed) hrozí vetší nebezpečí vyhřeznutí pupečníku či případného uvěznění hlavičky. Proto by měl být vždy u takového porodu zdravotník, který s ním má zkušenosti. Zkušenost porodníka má na úspěšném porodu KP největší vliv, proto veškerá odborná literatura tento fakt zdůrazňuje.
Například ve Velké Británii není problém s porodem KP doma, a pokud nemá rodička ve svém okolí porodní asistentku se zkušeností s porodem KP, ženy mohou kontaktovat Registr porodních asistentek, který jim takovou porodní asistentku zprostředkuje.
Touto nepřesností autorka bohužel pouze začala. Článek se svými nepřesnostmi blíží bulváru. Obraty jako "zdroj obeznámený s případem" nebo "podle všeho byla u porodu přítomna porodní asistentka" v seriózní žurnalistice neobstojí.
Ještě nepřesnější a opravdu zavádějící je vyjádření jihomoravského konzultanta pro porodnictvní Víta Unzeitiga o nezodpovědnosti matek, které cituji "si neuvědomují, že hazardují se životem dítěte. Preferují
svoje pocity před zdravím potomka a to je velmi nezodpovědné". Jinými slovy že porodem doma myslí pouze na sebe a své pohodlí a nikoli na své děti. Pan Unzeitig zřejmě ustrnul ve studiu odborné literatury. Například studie publikovaná v British Medical Journal 18.6.2005 (článek v angličtině naleznete zde) uvádí, že domácí porody s doprovodem zkušené porodní asistentky jsou co do bezpečnosti (a to jak matky, tak i dítěte!) srovnatelné s porody v porodnicích. Zajímavý ovšem je i fakt, že studie zmiňuje ženy, které se sice rozhodly rodit doma, ale z nějakého důvodu byly po začátku porodu převezeny do porodnice. I u těchto žen byla zjištěno nižší procento medikalizace, epiziotomie, porodu kleštěmi či vakuovým extraktorem nebo císařského řezu. Výsledky se porovnávaly s ženami, které měly fyziologické těhotenství a rozhodly se pro porod v porodnici, a mírá výše uvedených zákroků byla výrazně nižší. Studie se odkazuje na obdobné studie které dokazují, že míra mortality a morbidity dětí je při porodu doma i v porodnici shodná.
Podobnými analýzami mluvícími ve prospěch přirozeného porodu a porodu doma s doprovodem zkušené porodní asistentky se odborné servery v zahraničí jen hemží. Stačí zadat heslo domácí porod nebo přirozený porod a na stránkách kteréhokoli z následujících serverů si můžete udělat obrázek sami: British Medical Journal, National Center for Biotechnology Information, Midwifery Today nebo Primal Health Research Centre apod. Ze studií shodně vychází, že první porod doma je stejně bezpečný jako porod v porodnici, druhý dokonce bezpečnější. Tento fakt ovšem většina našich porodníků totálně ignoruje, stejně jako doporučení Světové zdravotnické organizace (v originále zde nebo v češtině zde ).
Ačkoliv jsou ve vyspělých zemích přání rodičky ohledně porodu plně respektována, a lékaři či porodní asistentky je podporují v jejich rozhodnutí ohledně místa porodu (pokud se jedná o fyziologický průběh těhotenství, nemluvím zde o rizikových případech!) a ve většině případů jim vycházejí vstříc, u nás lékaři tuto volbu nejen nenabízejí, ale přímo zavrhují a v mnoha případech přímo demonizují. Časté komentáře typu "rodička si přeje rodit doma, ale v případě komplikací pak bude ještě ráda, že jí sanitka doveze do nemocnice k lékaři" mne nikdy nepřestanou překvapovat. Ve vyspělých zemích je samozřejmé, že k takovémuto převozu v případě komplikací dojde (studie BMJ uvádí že k takovémuto převozu dochází v cca 12% případů) , nikdo se nad tím nepozastavuje.
Jak vyplývá z výše uvedených studií i praxe zkušených porodních asistentek, během přirozeného porodu, kdy v těle nejsou žádné léky a porodní proces je nevyrušovnaný, a kdy rodička není ve stresu je velmi nepravděpodobné, že by nastala komplikace která by vyžadovala okamžitý zákrok lékaře. Porodní asistentka, která rodičku těhotenstvím provází nejenže důvěrně zná fyziologii rodičky a chování dítěte, ale také její psychické předpoklady. Zkušená porodní asistentka, která je s rodičkou v kontaktu od počátku
těhotenství velmi dobře pozná moment, kdy porodní proces začíná váznout
a okamžitě o tom rodičku informuje a poté následuje převoz do
porodnice.
V článku na iDnes byla ještě uvedena další zajímavá informace, a to že "na porod doma ročně doplatí 5-6 dětí, buď porod vůbec nepřežijí nebo mají trvalé následky". Toto vyjádření poskytl iDnes mluvčí Ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt. Tedy dovolila bych si pár poznámek i k ní. Za prvé vůbec není jasné, zda pan Cikrt ve svém prohlášení rozlišuje překotné porody (tzn. porody kdy porod nastane tak rychle, že rodička, ač plánovala porod v porodnici nestihne do zařízení dojet, a porodí doma většinou sama před příjezdem sanity), porody kdy se žena rozhodne porodit doma bez asistence a plánované porody doma doprovázené porodní asistentkou. Za druhé mi není jasné, kde tyto údaje pan Cikrt vzal, neboť oficiální statistiky nerozlišují místo ani způsob porodu (tzn. zda se jedná o porodnici či domov, případně zda byl porod překotný nebo doprovázen porodní asistentkou). A za třetí mi chybí počet dětí, které ročně doplatí na porod v porodnici, neboť právě tam, následkem medikalizace a prostředí nevhodného pro rodičku se rodí nejvíce dětí, které mají následkem porodu nějaké postižení. Ať už se jedná o úmrtí či trvalá poškození, LMD (lehká mozková disfunkce), zlomeniny či jiné újmy, které novorozeně utrpí následkem nešetrného porodu (nevhodných a Světovou zdravotnickou organizací odmítaných praktik jakými je například řízené tlačení včetně tlaku na břicho ve druhé době porodní, poloha v leže na zádech atd.), nebo, v neposlední řadě o psychologický vliv jaký má na dítě (i na matku) nešetrný průběh porodu.
A nakonec tedy ta památná věty pana Cikrta: "Nechceme ty ženy kriminalizovat, to snad ani nejde. Porod doma je ale bez garance." Zajisté nelze kriminalizovat ženy, které se rozhodnou rodit doma, protože každá žena má právo na výběr místa porodu. Vetšina odborné veřejnosti se ale takto chová a při zmínkách o porodu doma vás lékař začne přesvědčovat o jeho nebezpečnosti a o vaší nezodpovědnosti bez jakékoli objektivity, což je přinejmenším velmi nepříjemné. Druhá věta je ovšem ještě zajímavější. Totiž že porod doma je bez garance. Jak to vlastně pan mluvčí myslel? Znamená to, že pokud se žena rozhodne rodit doma a přeci jen dojde ke komplikacím, pak si lékaři umyjí ruce nad její nezodpovědností a jen budou konstatovat něco ve smyslu že si o to říkala sama? Nebo to znamená, že porod v porodnici znamená garanci, že v porodnici ke koplikacím a následným poškozením v žádném případě nemůže dojít? Nebo že stát odmítá vidět stovky žen (tento údaj čerpám z informací porodních asistentek, které docházejí k porodům doma, neboť jak jsem již výše uvedla, oficiální statistika místa porodu v ČR neexistuje), které se každoročně rozhodnou rodit doma?
Argument odpůrců domácích porodů (které vyjádření pana Unzeitiga nepřímo podporuje), že doma rodí jen nezodpovědné neinformované ženy, neobstojí. Z osobní zkušenosti mohu říci, že doma s porodní asistentkou rodí povětšinou ženy s vysokoškoslkým vzděláním, které se naopak o porodu informují mnohem lépe a důkladněji než většina rodiček, a pro porod doma se rozhodnou až po pečlivém studiu několika zdrojů odborných informací. Často k tomuto rozhodnutí dochází proto, že v ČR je zoufalý nedostatek porodnic, které by nejen nabízely, ale i přirozeně prováděly přirozený porod jakožto první volbu pro rodičky s fyziologickým průběhem těhotenství. Ve většině českých porodnic vám sice přirozený porod se všemi či alespoň některými jeho atributy při prohlídce porodnice naslibují, během samotného porodu ovšem zůstává u zaběhaných praktik, často Světovou zdravotnickou organizací označených jako nevhodné (např. rutinní holení, klistýr, vyvolávání porodu, dirupce vaku blan, nemožnost volby polohy při druhé době porodní, rutinní epiziotomie, rutinní urychlování třetí doby porodní atd.).
Žabomyší válka – porodníci versus porodní asistentky – je tedy pro mně velice politováníhodnou záležitostí. Porodníci často používají nepravdivé nebo částečné či zkreslené informace a odmítají vzít na vědomí fakta vyplývající z nejnovějších celosvětových výzkumů. Lékaři by měli naopak spojit své síly se samostatnými porodním asistentkami. Jsem si jistá, že z tohoto spojení by měli užitek všechny strany, a v neposlední řadě právě rodičky a jejich nenarozené, na svět se deroucí děti. Ať už si pro jejich příchod na svět vyberou jakékoliv místo.
Další zdroje a literatura:
Doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) o vhodných porodnických postupech
Péče v průběhu normálního porodu – praktická příručka Světové zdravotnické organizace (WHO)